Ubytování Veľký Meder - Veľký Meder okolí

7. TRASA: Hráz vodního díla Gabčíkovo - Kompa Vojka nad Dunajom -  Kyselica - hráz vodního díla Gabčíkovo (37 km; 19 metrů převýšení)

K obřímu vodnímu dílu Gabčíkovo je to pro cyklisty náročnější. Výlet je třeba naplánovat na celý den. Z Mederu pojedete na kole jen na samotnou hráz Gabčíkova přibližně 25 kilometrů. My jsme měli to štěstí, že se nás ujal majitel hotelu Orchidea*** pan Štefan. Přibrali jsme na výlet ještě paní Stellu. Ta si půjčila kolo v hotelové půjčovně. Podotýkám, že je to dáma, u níž se věk neprozrazuje. Navíc na kole příliš nejezdí. Přesto se dala zlákat. Majitel hotelu nás naložil do dodávky i se  třemi koly. Vyložil naši tříčlennou skupinku na hrázi Gabčíkova u elektrárny. Vyjeli jsme směr Bratislava. Cyklomagistrála je tady rovná, asfaltová, bez jediné díry, štěrbin, záludností. Chvílemi nám pod koly křupaly škeble, které na cyklostezce zůstaly po racčím hodování. Jednou jsme vyhýbali poměrně velké zdechlé a ptáky ohlodané rybě. Vítr, racci, kormoráni, labutě. Po pravici obrovská vodní plocha. Po levici pod námi malebné vísky, vodní kanál. Pozorovali jsme velké nákladní lodě, výletní parníky, rychlá vznášedla. Po nějakých 18 kilometrech jsme dorazili do Vojky nad Dunajom. Přímo na hrázi je přívoz – kompa (tedy já tomu říkám vznešeně trajekt). Sjeli jsme z cyklomagistrály do Vojky k perfektní krčmě (je vidět zhráze), abychom doladili naši další trasu. Nechtělo se nám vracet po stejné straně. Po chvíli váhání jsme riskli převoz kompou na druhou stranu. Na trajektu sice převažovala osobní auta, ale potkali jsme tam skupinku cyklistů. Ti přijeli z Bratislavy a také se chtěli vracet po druhém břehu. Na trajektu jsme si popovídali, jak se jim jelo po větru, protože my jsme jeli v silném západním protivětru. Prý to bylo super. To uklidnilo mě i paní Stellu. No a Bratislaváci měli pravdu. Zpátky po druhé straně přehrady nám vítr funěl do zad tak, že jsme ani nemuseli příliš šlapat. Paní Stella srdnatě zvládla dalších 18 kilometrů. Sama tomu nevěřila. Objeli jsme pořádný kus monumentálního vodního díla. Na samém konci jsme svištěli přímo kolem plavební komory. To také člověk hned tak nevidí. A upřímně, kdybychom to neměli s odvozem z Mederu, tak se na projížďku kolem Gabčíkova nevydáme.